Multinárodnostní brutus masovej závod. Tak bych to viděl. V obrovským davu běžců měl Acer i svůj dres, kterej samozřejmě nesla Káťa Břízová. Není podstatný kolikátá skončila, ale že ho dala. Na výsledky můžete mrknout zde https://www.praguemarathon.com/ . A report očima dívaka je zde:
Káťa se rozhodla, že po týden starém osobáčku z brněnského ½ maratonu, si zaběhne osobáček na nejmasovějším českým maratoně – VW maraton v Praze. Ma start této masovky bylo letos přihlášeno rekordních 8.000 lidí! Já měl po bikovým Šela maratonu, takže další sportovní víkend naší rodiny. Káťa a Davča nasávají atmosféru hlavního města již od soboty společně s mým bratrancem a přítelkyní Nelou. Na Staroměstský náměstí, kde je prostor startu a cíle, dorážím půl hoďky před. Autobusová doprava od Student Agency je zřejmě spolehlivá. Stíhám dát polibek ženě, foto, rychle najít v obrovské vřavě pod Orlojem synátora s Nelou a přesunout se (procpat se) na předem vytyčená fandící místa. Praha závodem žije. Reklamy, fanoušci rozličných národností, balónky, píšťalky, trubky, houbičky, vrtulník, foťáky a běžci, běžci, běžci.
Závod se vyvíjel plně v režii Afričanů, nic novýho pod sluncem. A slunce svítilo vydatně. Nic moc pro Káťu, kterou v té mase lidí nebylo vůbec lehký najít. Prvních 10 km nezaběhla nic moc, půlka taky žádnej zázrak. ½ maraton a maraton v krátké době si začal vybírat svoji daň. Černoši a černošky běželi famózně, bělošky a běloši jsou jen statisti. Bratranec na smluveným místě (31 km) přebírá výživu a svůj první maraton v životě běží na luxus čas 3:30 hod. Káťa toho má plný zuby, ale drží se. Evidentně jí nesedí profil a rychlost. Ale běží! Cílová rovinka má dobrých 500m. Lemována špalíry diváků, nafukovacích „bran“ a plůtků. Někteří závodníci tomu ještě v závěru dávají, jiní jsou v totální kaši. Katuš je něco mezi, ale za osobákem zaostává jen o 3 min. To není vůbec špatný, v mých očích. V jejich jsou vidět slzy zklamání. Od poloviny se jí prý běželo mizerně. Bratranec dává premiéru za 3:34 hod. a to je dost dobrý. Zázemí cíle prožívám jako divák, v pozici závodníka si ani nevšimnete radosti, smutku, vyčerpání, pláče, smíchu, úlevy, křečí, potu, husích kůží, zvracení, hladu, žízně, multinárodnosti, práce pořadatelů, masérů, celkovýho mumraje. Musel jsem uznat, že organizace z pohledu mýho byla na super úrovni (až na masakr před startem na Staromáku). Věřím, že Káťa bude chtít příští rok znovu zaútočit na nějakej ten osobáček.
Bříza