12 hodinovka MTB – „PODLESÍ LAVKY“
Letos na jaře se uskutečnil 1.ročník dvanáctihodinovky v Podlesí nedaleko města Kuřim, na které jsme se uvedli ve velmi dobrém světle . Pro velký úspěch organizátoři akci zopákli i na podzim. Startovní listina čítala něco přes padesát jmen a dokonce i velmi zajímavých (Jobánek, Šustek, Šíbl, Kopka). Bohužel tito se na startu neobjevili. Zato v šest ráno stálo na pomyslné startovní čáře 21 (mezi nimi jeden tandem muž+žena a jedna žena) odvážlivců. Dva i z našeho týmu - Bříza a Juris. Během dne se přidali další, takže na závěr bylo klasifikováno 39 bikerů,bikerek,bikerčat. Na náročné trati stížené velmi blátivým sjezdem a 2km stoupáním k "lelkovadlu" objel nejvíce kol Vlastimil Veselovský, před jarním vítězem Patrikem Bartíkem a třetím Tomášem Bekem. Naši se opět neztratili, i když nebyl zopakován výsledek z jara. Bříza dojel ve své premiéře na 12-ti hodinovce šestý, Juris po delší závodní pauze na sedmé pozici. Ňáký fota! a níže report.
1. Vlastimil Veselovský 24 kol / 223 km
2. Patrik Bartík 22 / 205
3. Tomáš Bek 22 / 205
6.Jiří Březina 21 / 195
7.Pavel Juráček 21 / 195
https://x-sports.cz/modules.php?name=News&new_topic=11
Pavlem jsem se nechal zlákat na tuto akci s tím, že by se nás mohlo z mančaftu sejít víc. Bylo by to po Muldě takový druhý zakončení sezóny. Víc s týmu se nás nesešlo, jen víc lidí, kteří tento závod absolvovali oproti jaru.Ráno jsem nemohl dospat, budíček v 3:45, hygiena, osvěžující sprška, strečink, pět plátků kukuřičných chlebíků (víc jídla bych do sebe stejně nenasoukal), čaj s třtinovým cukrem a solí. Věci nachystaný od včera, takže jen oblíct hadry v kterých budu startovat. Sraz máme s Pavlem Horákem na benzince Agip za Rajhradem v 5:00. Pavlík propadá bikingu čím dál tím víc a nejen jemu. Letos nám jel kajak na Bobru. Mám o něj trochu fedry, je to jeho druhej cyklistickej závod v životě a hned 12-ti hodinovka (na obavy dojde, když závod balí v 15:30 kvůli bolestem v koleni). V 5:40 na místě, zdravím pana Pánka, našeho vrchního krejčího, presentačka, smontovat kolo, přidělat číslo, narvat kapsy traťovkama, přenést přepravku s jídlem, nářadím a oblečením na start, přidělat světlo, zadní blikačku (aby do mě nějakej rafan nevlítl) a honem na start. Zapomněl jsem na pana Juráčka, který jako vždy přijíždí tak akorát. Na tomto závodě je ale zkušený mazák, takže všechno stíhá na-po-ho-du.
6:00 start, je poměrně teplo (tenký čapáky i návleky na tretry, nákoleníky, kraťáky, scampolo od Craftu, dlouhej dres, nová týmová neprofuk/nepromok bunda s odepínacíma rukávama, šátek Drásal, teplý rukavice), na startu 21 riderů (mezi nimi tandem holka+kluk a jedna žena) a pohodová atmosféra. První kolo zaváděcí, bohužel v neviditelných technických úsecích nás špice trhá, takže si musím Jurise a Kamila už v Lelečkách sjíždět. Ještě že to tady v okolí rozhledny Babí lom znám. Taky jsou dobrý světla a zadní blikačky ostatních bikerů, podle kterých se orientuji v lesních pasážích. Výjezd k „lelkovadlu“ beru díra nedíra, houpavej asfalt směr Šebrov docela kvalitně osvětluje světlo od Authoru, horší je nejdelší sjezd terénem. Skoro se to tam všechno topí v bahně, první pády, ještě není nic vidět, jen slyšet. Do druhýho kola ještě hlásíme čísla (já je pro jistotu hlásím pořád), v půlce okruhu se pomalu rozednívá. Je to úchvatný, čerstvej vzduch, vůně lesa a tlejícího listí, lehkej opar, mezi stromy problikávající světla bikerů, svistot mých plášťů, zrychlenej dech (taky můj?). Zatím pohoda!
V životě jsem nic takovýho nejel, takže se snažím dodržovat to co jsem si naplánoval:
- dát celých 12 hodin; nemyslet na to, že pojedu stoupání k „lelkovadlu“ několikrát; jet co nejvíc „hlavou“; po 2 hodinách dávat přestávky na jídlo a protažení; pít co 10-15 minut; udržovat konstantní tempo, tzn. 2 kola za hoďku.
Téměř vše splněno, nebýt toho hroznýho bahna na nejdelším sjezdu. Druhý a třetí kolo jsem si tam vystoupil z kola na nohy, potom jsem byl nucen udělat přestávku v depu na vyčištění řazení, takže harmonogram se tím trošku narušil. V šestnáctým kole do třetice všeho špatnýho jsem na tom sjezdu lehl a pěkně se po levým boku a rukách svezl po šutrech skrytých pod nánosem bahna. Psychicky rozhozenej jsem to chtěl zabalit. Když jsem viděl v cíli Pánkovic a Ševčíkovic jak fandí, tak jsem s bolestma znova sedl do sedla a motal dál.
A co Juris, šéf Aceru? Oba jsme měli jedno společný - já nejezdil v polovině roku, on od poloviny, takže pro oba jasný a očekávaný problémy. Potkali jsme se několikrát a několikrát spolu i jeli. Ve sjezdech byl rychlejší, já zase ve stoupání. Taky se jednou pěkně smotal, když mu do cesty vlezl nějakej mladej závodník. Křeče v kopcu jsme měli svorně a zablácený kola jakbysmet. V první půlce závodu na mě řval, že se mu chce blinkat. Tak nevím.... Nakonec jsem mu v závěru asi někde před „lelkovadlem“ poodjel, ale oba jsme dali 21 kol, resp. 195,3 km a skončili vedle sebe v pořadí. Dobrej počin na naše různorodý problémy během roku.
Tenhle druh závodu je hlavně o morálu, když teda máte aspoň něco v nohách, chcete ho dojet a přitom být i někde vepředu. Překonal jsem bolesti zad, křeče, pády, technika šlapala parádně. Líbila se mi trať, pohodová atmosféra (vyjma jednoho nejmenovaného závodníka, který nehezkým způsobem zdrbal svůj doprovod), pořadatelské zajištění, bufet. Škoda jen, že jsem nemohl zůstat na vyhlášení. A taky, že chyběly sprchy. Super zážitek a snad na jaře opět.
Bříza