ALPENTOUR TROPHY, 29.května - 1.června
S nabídkou a pozváním jet do Schladmingu na tento 4denní etapák, 280 km s celkovým převýšením necelých 9000m.n.m, přišel Jara David z brněnského Porsche týmu - šťastlivec, který vyhrál startovné pro 2 občany ve Velu - takže teď, když je po všem, Ti Jaro PĚKNĚ děkuju, protože takový peklo na zemi, už nikdy zadara nezažijeme..
Vyrazili jsme den předem a do rakouského Schladmingu mířili pod kovovou oblohou, musím se přiznat ke kiksu s ubytováním - objednat bydlení 4O km od startu byla chujovina a tak projetí se na prezentaci, které by mohlo mít víc než nejdelší etapa závodu, skončilo vyjížďkou okolo penzionu a na prezentaci hurá autem jako potom každé ráno na start a odpoledne zpět..... Setkání s většinou českých účastníků, jak profi tak kategorií naší -hobymásla, prohlídka olympijské sjezdovky Planai, kterou protínalo divoce klikatící se dojezdové mlíko každé etapy - tomu dojezdu Jara nevěřil dokud první den neokusil "downhill" tratě světových parametrů...
První etapa směřující pod jižní stěnu Dachsteinu měřila 71km, počasí přálo a jen v nejvyšším bodě kolem 1800m n.m. lehce sněžilo... S lehce komatickou myslí jsem doufal v okvětní lístky májových stromů...Poprvé jsem okusil bajk v takových horách, startovat ve výšce, kde u nás v těchto výškách člověk na závodech dosahuje vrcholů, spoustu fandících kolemjdoucích - hlavně ti co šlapali nahoře v zimních bundách, rukavicích... Ve sjezdu z nejvyššího místa jsem dojel Jaru a po sjezdech v pastvinách, potocích, sněhu jsme se spolu málem rituálně zabili o strom v asfaltovém sjezdu - holt lítat po těch jejich šotolinoasfaltech 70-80 km/h je sice vono, ale... Pasáže plné kořenů jsem vychutnával na nových bezdušových kolech a právě ten den jsem si zamiloval tlak v gumách sotva poloviční oproti těm kamenům, co jsem doposud jezdil. První etapu vyhrál Alban Lakata 3:07 a Tereza Huříková 3:50, Pavel Juráček 4:11, Jara David 4:15 - euforie, léčba kola, těla a myšlenky na druhý den.
Druhá etapa byla zkrácená o 5 km kvůli 15 cm sněhu, na vrcholu pouhý 1 stupeň a 8 km sjezd šotolinou plné vody z nejvyššího bodu závodu, pršelo snad celou etapu, krásně to bolelo, sjezdy se zmrzlým mozkem do mlhy, zažít defekt v této etapě bych nechtěl ..... Výhoda asi jediná byly šipky dělané na sněhu oranž sprejem, na těch šotolech, když člověk projel kolem stýho místa z nich moc nebylo, ke konci etapy jsem si vzpoměl na sjezd sjezdovky do cíle a začal jsem pod bahenní léčivou maskou usmívat - ty mlíka, který klikatily konec tam byly dnes k ničemu, vesměs nešlo zatáčet a jakmile jsem měl ve spodní části sjezdovky pocit, že bych mohl zemřít, tak jsem s holandskou kolegyní společně lehli a jeli - ona po ksichtu a já po nohách vstříc cílové bráně, spíkr závodu ten den byl nejvtipnější občan pod dachsteinským ledovcem.... Pro mě příjemným zpestřením každé etapy bylo dojíždění Aleny Krnáčové a Barbory Radové, většinou 10km před cílem, českej pokec a hecování holek se stalo tradicí etapáku, dnes vyhrál Tony Longo 2:41, Tereza Huříková 3:23, Pavel Juráček 3:42, Jara David 3:50.
Třetí den konečně ve znamení slunce a výhledů na okolní vrcholy plné sněhu, tradičně mě to hodinu trvalo než jsem po startu rozšlapal nohy - na ranní rozjíždění s Jarou moc nehrajeme - na náměstí do centra, občůráme parkál a do poslední lajny na start, po ranních šotolech přišla lahůdka v podobě 13 km a pořád někam nahoru na Hauser Kaibling cca do 1700m.n.m. Jara mě pod kopcem cuknul a celé stoupání jsem držel odlep cca půl minuty - takový to, že to chce člověk stáhnout, ale půl hodiny to nejde, fakt nevím co s tím a chtěl jsem se na to zeptat v cíli Lakaty.. Ale po výjezdech přichází sjezdy a dole jsem si Jaru prohlídl zblízka, přišla závěrečná megabrutální hliněná stojka, která se z půlky stejně chodila a závěrečná sjezdovka tentokrát skoro z horních částí sjezdové trati plná bájo kořenů, chlapci s integrálkama kolem trati se dost bavili.... Dnes Longo 2:20, Huříková 2:56, já 3:10, Jara 3:14.
Čtvrtý den bolel nejvíc! Závěrečných 72 km a cca 3000 m převýšení bylo ze závodu nejtěžších, fyzicky, psychycky a ten den také technicky... Kdo dnes dojel do cíle, měl za sebou ve čtyřech dnech 268 km a 9650m převýšení. Start byl tentokrát na náměstí v Schladmingu a další novinkou bylo 400 čerstvých a voňavých bajkerů, kteří s námi absolvovali svůj maraton z v rakousku oblíbené série TOP SIX ( pro acerbiketeam doufám cíle sezony 2010...) etapa začala deštěm a 15 km stoupáním, kde jsem šel jako šutr startovním polem dozadu, cca po hodině, už to zase šlo a přišly divoké sjezdy bahnem po kořenech a podobné libůstky, posledních 20 km se jelo dvakrát a tak jsme si užili sjezdovou trať sjezdovky Planai dvakrát, to nejlepší nakonec se říká a dnes to platilo - začalo svítit konečně slunko a v cílovém stadionu bylo živo. Celkově tedy po dnešním triumfu vyhrál Alban Lakata v čase 11:44, ženy Tereza Huříková 14:32 a dále celkově z kraje druhé stovky Daniel Polman 15:32, Michal Prokop 15:58, Pavel Juráček 16:00 a Jara David, který nedokončil 4 etapu - překonala ho bolest zad, ale takové etapáky jsou a Jara, už taky není nejmladší, že....? Etapáky - podle mého názoru budoucnost horského kola, po absenci světového poháru v maratonu se v nich objevuje světová špička i hobíci všech výkonností....
Každodenní údržba kola vabkou a vůbec podmínky závodu se na kolech silně podepsala, totální rozborka potkala po závodě snad všechny, nemluvě o výměnách řetězů, kazet, řazení, drátů....
Už po cestě zpět do Brna jsme s Jarou plánovali kdy se do Schladmingu vrátit a zažít tuto akci znovu - třeba bez sněhu a za slunka.... Nic na to nemění slabší organizace závodu, značení, bufety...Zážitek z tak velkých hor přebil vše, ALPEN TOUR je prostě pecka!
TADY PÁR FOTEČEK
Více na webu závodu www.alpen-tour.at, na mtbs.cz a nebo pohledem účastníka Daniela Polmana-redaktora periodika Lidé a hory
https://www.lideahory.cz/starsi-novinky/19-novinky/174-atrophy1