AUTHOR ŠELA MARATHON, 2.května
Na start jubilejního desátého ročníků kultovního MTB maratonu se postavili čtyři aceráci (oprava pro ty, co již četli článek ráno). Kluci byli určitě nadržení konečně dát pořádný maso v podobě jednoho z mála náročných bikových závodů na našem území. Na dlouhou trať vyjelo 770 bikerů a bikerek, po 3 hodinách 32 minutách 10 vteřinách protnul jako první cílovou pásku v rekordním čase Pavel Boudný. Mezi ženami se na hradě Helfštýn objevila jako vítězka Barbora Radová. Nás ovšem zajímá jak dopadli chrti z Acer biku teamu. Juris se do první stovky nacpal a skončil na 90.místě (v kategorii M30-39 28.místo z 317). Kubovi utekla magická meta o pouhých 15 míst (v kat. M19-29 39.místo/192). Dle sms zprávy: "na 60 km Kuba docvakává Pavla, potom mu dochází......" . Stejskalovic bratři se motali kolem pětihodinové mety: Jirka 213. (kat. M30-39 79.místo) a Martin 305. (kat. M30-39 129.místo).
Celkové pořadí:
1. BOUDNÝ Pavel 1982 CZE ODLO SPECIALIZED 3:32:10.1
2. JOBÁNEK Jan 1983 CZE MERIDA BIKING 3:34:58.0
3. FOJTÍK Ondřej 1977 CZE VOLVO AUTO HASE 3:36:37.1
90. JURÁČEK Pavel 1978 CZE Acer bike team 4:31:45.1
115. ŠPIRK Jakub 1983 CZE Acer bike team 4:37:00.7
213. STEJSKAL Jiří 1972 CZE Acerbike team 4:59:42.4
305. STEJSKAL Martin 1971 CZE Acer bike team 5:20:21.1
Ženy:
1. RADOVÁ Barbora 1976 CZE STUDIO 2001 4:25:04.7
2. KRNÁČOVÁ Alena 1980 CZE Subway UNIBON 4:29:59.8
3. LOUBKOVÁ Ivana 1980 CZE Hermann-Body 4:41:13.9
https://www.selasport.cz/index.php?pT=asm
REPORT:Tradiční příjezd na poslední chvíli, Kamilův úsměv z první řady a je odstartováno. Pavel raketově ujíždí, naštěstí já dojíždím Kamila. Při stoupaní na Helfštýn dojíždím Pavlu Novákovou z Meridy, což je dobré znamení, že mě dnes jedou nohy. Na Helfštýně zapózuji naši fotografce (Monice Juráčkové – doufám, že se tato fotografie brzy objeví na webu), poté na první občerstvovačce potkávám Martinu Němcovou z Pellsu Kuřim, která se přetahuje o čtvrté místo s Lucií Čuříkouvou a rozjíždím jim pro ně asi pekelný vláček, ale když Martina odpadá, tak mi to nedá a čekám na ni abych ji pomohl a dotáhl zpět k boji o čtvrté místo, bohužel na 40 km mě posílá pryč, s tím že na to dnes nemá (nakonec opravdu propadla až na neuvěřitelné 12. místo ve své kategorii) Přejezd mezi kopci v protivětru naštěstí jedu ve skupině, bohužel, ale nespolupracuje, takže se dostávám na první pozici a již tradičně zrychluji, což nikdo neakceptuje, takže netakticky sám ujíždím. Po kopečku ve svižném tempu se již těším na třetí občerstvovačku kde se chci konečně zastavit a podívat se co nám dobrého napekli a navařili, ale vidím právě odjíždět Pavla, takže jasný signál nezastavovat. Prohodíme pár slov, vyšlápneme sjezdovku a ujíždí mi ve sjezdu, nic jiného se ani nedalo čekat. A už přichází mé oblíbené Peklo. Zařadím převod a míjím jednoho bajkera za druhým, Pavla nevyjímaje, jen prohodím osudovou větu: Škoda, že ten kopec není delší. Pavel se za mě jako jediný zavěsí. V sekundě mi sekne a hledám převod bohužel už žádný není. Pavel mě předjíždí a vidím ho až v cíli. Já se došourám na kopec kde na občerstvovačce opět nezastavuji, protože žaludek vypověděl službu a snažím se to rozjet. Pod Helfštýn to bylo celkem v pohodě až na to, že jedu sám, což kilometr pod cílovým kopcem pociťuji další krizí a s vypětím všech sil a bohužel se ztrátou osudných 15 míst na první stovku se dostávám s 5 minutovým zpožděním za Pavlem do cíle. Dobojováno! Závěrem bych jen dodal příště si za ty prachy zastavím aspoň na občerstvovačce.
Kuba
