EUROBIKE, FRIDRICHSHAFEN, NĚMECKO
Loňské nevyužití nabídky firmy Author k návštěvě největšího cyklistického veletrhu v Evropě (dle některých na světě) jsme nechtěli opakovat, takže se na seznamu obchodníků objevili i naše jména. Věcné informace zkušených návštěvníků - kolegů hovořili za vše. I když některé detaily Ondru málem odradily. Už nyní ale musím dodat, že se do malého městečka u Bodamského jezera (z kterého jsme neviděli ani ň) rádi vrátíme.
Z Brna jsme vyjeli v 22:45, poloprázdný autobus sliboval celkem pohodlné cestování. Jenže to by jsme nesměli nabrat v Plzni další obchodníky. Před Fridrichshafen jsme dojeli něco kolem osmé, brány veletrhu se otvíraly v 8:30. Před ně jsme dorazili před desátou! 20 km kolona se táhla k plochám Eurobiku téměř hoďku a půl! Ještě do toho déšť. Na přechod z busu jsem chtěl vzít bundu, ostatní kluci si ťukali na čelo. Na co, do klimatizovaných hal? Na jednu stranu dobrá zpráva, nemusím tahat moc hader. Na druhou špatná, nesnáším totiž vyumělkovaný vzduch. Stejně jako Ondra jsem měl během dne vysušené dýchací cesty, což nebylo nic moc. Ale vše zastínilo to mega představení kolem. K čemu přirovnat velikost prostor Eurobiku? Jeden pavilon = brněnský pavilon „Z“. A Eurobik jich má dvanáct, plus další prostory kolem a vně. Jedná se vlastně o vnitřní atrium a kolem na sebe navazující haly. Jen parkovacích míst je jaksi nedostatek. V atriu byla vystavěna poměrně slušná dirtová trať, kde rideři předváděli moc pěkné kousky. Vděčné to fotografické objekty. Kolem trati samozřejmě plno stánků s koly a pivy. A taky dost rozšířenou (místní?) kalorickou stravou – hranolky a klobása. Nebudu uvádět všechny vystavující značky (některé viz. odkaz na fotogalerii), ale byly tam snad všechny co něco znamenají, nebo chtějí znamenat na evropském, asijském, potažmo americkém trhu. Čeho jsem si osobně nejvíce všímal? Silničních italských „uměleckých“ skvostů, rozšířeného trendu 1 ½“ hlavového složení, masivních středových trubek (?), elektroniky v silničních sadách, 2x10 převodů, 29“ kol, festek (fixis), elektrokol (ty mě tak trochu lezly na nervy), doplňků a komponentů (některé značky měly opravdu vychytané expozice – Shi, Campa, Sram, SKS, Tune). Většina značek jízdních kol měla opravdu designově hodně zajímavé stánky. Taky zajímavé návštěvníky. Některé jsem měl tu čest vidět na vlastní oči. Z těch stále závodících vrchního domestika a veterána Leopard Treku Jense Voigta a nikoho menšího (vzrůstem ovšem ano) než vítěze letošní Tour de France, jezdce stáje BMC Cadela Evanse. Nedávnou historii zastupovali Mauricio Fondriest a náš Jiří Škoda. Na to aby si návštěvník všechno v klidu prohlídl a nafotil, by potřeboval tak dva dny. Lidí během dne přibívalo, prostory kolem exponátů se zmenšovaly. Nesmím zapomenout na svého kolegu Ondru. Čeho si všímal on? Stejně jako já některých zajímavých technických (ale spíše marketingových) vychytávek, ale hlavně DH kolům. Prakticky každá větší značka má ve svém portfoliu zařazeny stroje s (hódně) vysokými zdvihy. Oba jsme se ale shodli na jednom – v jednoduchosti je síla! Kdo má rád kolo, jízdu na něm, je jeho součástí, ten dokáže jezdit na všem. Stejně jako to dokázal jeden trialista předvádějící svoje triky na silničním kole.
Celkově jsem měl z výstavy velmi pozitivní dojem. Bylo vidět, že kola opět začínají táhnout i širší veřejnost.
Bříza
https://brizajura.rajce.idnes.cz/Eurobike%2C_Fridrichshafen_1.9.2011/