MČR v Karlovicích, report předjezdce P3
Po krásném rozjetí se v Saalbachu jsem si říkal, škoda být na víkend doma. Půl nadrže rakouské levné nafty, platná dálniční známka...jasný Schladming. Ve čtvrtek mě bohužel vypekl teamový kumpán a zůstal jsem sám. Pár telefonátů a šance aspoň trochu se svézt je na Razule ve Velkých Karlovicích. Zařekl jsem se sice, že s českým pohárem jsem se již vypořádal, ale bohužel je downhill trochu kolektivní sport a nemůžu si jen tak jet sám kam bych já chtěl. Kdo by mě vezl domů, kdybych si něco udělal, že? V sobotu ráno nasedám do Krutor dodávky a jedeme trohu delší cestou do Karlovic. Na místě jsme kolem jedenácté, na trati se zas tak moc ještě netrénuje. Je šílené vedro a drahá lanovka. V místě kde vždy měli celodenní a půldenní lístky je najednou zpoplatněná jednotlivá jízda. V průběhu dne byl, ale vlekař milosrdný, a tak jsem určitě pár jízd jel zadarmo, takže nakonec v součtu to nebylo až tak zlé. Trať v Karloviích odpovídá svou náročností době kdy vznikla, což je před cca 5 lety. Přestože to může znít pohrdavě, české kopce protě nestačí. Zkuste si provozovat závodní lyžování a jezdit jen v Čechách. Nesmysl.
V hrozném vedru si mezi jízdami chodím sprchovat hlavu do umyvadla na záchodky, jednou musím uplně všechno sundat, chrániče mi působí motáky a úžeh. Při registraci jsem objevil možnost startu jako předjezdec. Tím dodržím svůj závazek bojkotovat ČP. Večer probíhá obligátní grilování a účinek desítky je silný. Ráno díky délce trati stíhám dvě tréninkové jízdy. Kdybych regulerně závodil ve veteránech asi bych stihl i tři. Start v předjezdcích je hrozná pohoda, 5 minut před první kategoríí startuje tato elitní skupinka jezdců. Jsme celkem 4, tak mám strach, že se na bednu v předjezdcích nedostanu. Trať je ještě prázdná a jenom moje, ani diváci ještě nepřišli. Na konci jízdy mi padá řetěz, ale asi mě to moc nezpomaluje, pouze na cílovém skoku zjišťuji, že nemůžu protočit kliky tak jak bych chtěl. Minuta osmnáct, no tento výsledek je pro mě nic proti ničemu, doufám ve druhou jízdu. Druhá jízda znamená destrukci tratě, kde se dost změnily stopy od mé první. Díry na dopadech, drážky a bezpečné opory rozbité nebo odsunuté. Pár chyb a přesto, že jsem šlapal čas o dvě vteřiny horší. No to bych byl v dědkách zas předposlední. Na takto krátké trati i minimální chyba znamená odsunutí dozadu o mnoho pozic. Tím pro mě závod končí, balím věci a po koupeli v potoce si jdu užívat závod jako divák. Hodně přestávek pro sanitku, skoky které směřují povětšinou na neobalené stromy si vybírají svou daň. Jeden jezdec v cílové zatáčce koliduje se sedící holkou u časomíry...čí je to vina? Umístění stánku s časomírou na venkovní straně cílové zatáčky...chyby se stávaji. Celkově ale pozitivní dojem, přestože nešlo o žádné super ježdění, ale spíše o lifestyle. Potkat se a trochu zajezdit. Příští týden naštěstí zase na Slovensko, to bude opravdické dh.
Fota nebudou, předjezdce nikdo nefotí.
Oskar