RYCHLEBSKÁ 30 MTB, 8. května
Na tento prodloužený víkend jsme se s rodinkou moc těšili. Po roce zase uvidíme Jeseníky, Rychlebský hory a naši známou, která poskytuje dost slušný ubytování. Přijeli jsme ve čtvrtek večer, pokecali s paní domácí a natěšení na páteční bikový den zalehli do betlí. Pro český/slovenský národ významný den nás přivítal sluncem. Katuš sedačku s Davčem na svým Authoru Kinetic, já bágl na svých zádech. 25 km do Javorníku bylo příjemný rozjetí, registračka v pohodičce, dalších 16 km rozjetí. Škoda, že nebylo hlídání, jinak Káťa dala 15 km trať.
Na startu zase víc lidí než předloni. Moje strategie jasná - čas 1:25 hod. a do desátýho fleku. Trať znám dokonale, jak překlenu ten hnusnej, krátkej zalamováček kousek po startu, tak dalších 5 km stoupání už bude v pohodě. Závod se pro mě odvíjel jak na houpačce, chvilku jsem ujížděl, chvilku mě ujížděli. Špica v nedohlednu. Sil jsem cítil dost, jel jsem co to dá. Konečně přišlo to nejtěžší stoupání - Borůvková hora. Před sebou jsem měl Marka Chuděje, jesenickýho cyklistickýho guru (hlavně mezi silničáři) a dalších pět bikerů. Věřil jsem si na závěrečný 10 km sešupu do cíle a těšil se, jak je všechny pojedu. Ráno jsem ale neposlouchal svůj Osud. Ten mě říkal: "Břízo, ty vole, bacha. Málem sis ukopl palec o křeslo a rozsekl nohu o dveře auta." Asi v třetině stoupání to přišlo, bolest pravé strany zad a hrudníku, nemožnost dýchání. Jel jsem dál a poznámky přihlížejících turistů o tom, že nemám být baba, mě tentokrát ani nevytáčely. Mžitky před očima naznačily na vrcholu, že je nutná pomoc. Pomohly mi fandící turistky lehkou masáží zad a pořadatel jedním malým pivem.
V životě jsem zabalil jeden závod (tech. důvody na Drásalovi 2004), tento je druhý. Uznal jsem, že zdraví je jen jedno a nechal se doprovodit do cíle. Káťa byla na omdlení, když jsem po 2 a 1/2 hodinách dorazil po svých. Moje kolo tlačila jedna ze zachránkyň a tím oběma ještě jednou děkuji!
Zpáteční vyjetí se neneslo v moc veselým duchu, zlášť když došlo i Káti. Takže sedačka putovala na moji Meridu i s Davčem.
Bříza
P.S. Verdikt lékařů FN Bohunice: pneumotorax pravé plíce, 6 cm splasklina vrchní části, 2 cm boční; léčba: vysátí vzduchu z hrudníku (př. drenáž), měsíc absolutního klidu, další měsíc sport v menších intenzitách; příčina: v mládí tvorba "bublin" na plících během zrychleného růstu, jejich prasknutí při nadměrné zátěži - OSUD. /a to kdyby lékaři věděli, že jsme v sobotu dali tůru 18 km s Davčem na zádech a v neděli 40 km na biku (kluka jsem nesl i vezl já)/ Do Fotogalerie jsem šupl pár foteček z tohoto slunného víkendu