Specialized Rallye Sudety, 11.9.

11.09.2010 15:22

Tak se většina českýho bikerstva shodla na tom, že Sudety jsou nejtěžší MTB maraton u nás - toť to přibližné prohlášení spíkra na startu posledního závodu seriálu ČP v XCM. Na startovní čáru se postavili společně závodníci dlouhé i krátké trati. Pro nás je důležitá dlouhá, na kterou se vydal Bříza a Martin. Vzhledem k reportu níže zmíníme jen výsledkový servis (552 startujících):

1. SPĚŠNÝ Milan    SH Superior MTB         05:21:17.7
2. JOBÁNEK Jan     Merida Biking Team    05:22:08.7
3. BUBÍLEK Michal  Kellys Bikeranch Team 05:29:02.1

139. BŘEZINA Jiří  Acer Bike Team           07:29:50.8 

238. STEJSKAL Martin Acer Bike Team     08:15:24.5

Odkaz na pěkný fota https://www.zdenekfoto.estranky.cz/fotoalbum/sport/rallye-sudety-2010/

 

     Do Teplic nad Metují jsme dorazili v pátek po čtyřech hodinách (!) jízdy v nikdy nekončících kolonách. Obsazení: já, Martin, doprovod Káťa a Davča. Můj první ročník Sudet začal registrací, která proběhla naprosto plynule, bez zádrhelu. Už tady bylo cítít, že závodem žije celý město a okolí. Ubytko jsme měli v tělocvičně mě známe školy (Bikechallenge 2007). Martin ve svým autě vedle školy, kde si přiotužil tělo v noční teplotě blížící se bodu mrazu. My jsme byly v poho. I na spaní citlivá Káťa si pochvalovala, že nikdo nechrápal. Noc byla klidná, až na sobce, kterým je prdel, že někdo chce spát v 23:00. Horší bylo ráno! Někomu se zalíbila naše igelitka Enervit, v níž byla krabice určitě výborných (neměl jsem ani jeden) Kátiných bramboráků. K nasrání! Hůř ale dopadl klučina, kterej (nepochopitelně) spal ve škole a kolo za 80 klacků nechal v autě (úschovna byla v ceně ubytování, 50,-Kč/noc). Čórkaři vzali jeho bike s naší pochutinou naráz. Za ten den byly odcizený tři kola!

     Dost veselý ráno bylo okořeněný teplotou 5 st. nad. Na startu jsem shodil akorát vestu, návleky zůstaly. Martin s větším poměrem tuků, shodil i návleky. V 8:00 start obou tratí, což je letos můj třetí velkej závod s tímto nešťastným řešením. Přiznám se, že jsem vyrazil na trať s velkým respektem vzhledem k pověsti, která koluje o tomto závodě.

     Po startu hned asfaltovej kopec, to mě vyhovuje, peloton se natáhl, pojíždím strojovým tempem pár lidiček. Někteří řečnili něco o brzkým závodění, ale mě je zima...Hlavou prolítává upozornění kluků z týmu, že do první třetiny se nejedná o Sudety. Měli pravdu. Na 40 km se oddělila krátká a začíná pořádnej biking. Na úvod parádní kořenitá pasáž, kterou dávám s pravověrným silničářem (ale dobrej, když mele v takovým úseku). Následuje první špek, úzkej sjezdík, bohužel dva slízají, v zápětí zjišťuju proč, z hloubky asi 5 m šplhá skrze keře borec, co to nezvládl (jeden jeho bidon visí na větvi keře). Je v pohodě. Další trable má žena přede mnou, která nadává kvůli nenašláplýmu pedálu. Polovina závodu a už takový veselo. Jede se mi dobře, těžký výjezdy (hlavně ty dlážděný šutrama ze středověku), ještě těžší sjezdy, plno lidí, vstřícní, pomáhající, občas nějaká bečulka s místním nedobrým Primátorem, výborný bufety, nealko Birell, prostě biková „pohoda“. Za celej závod si pořádně lehnu jen dvakrát, takže taky pozitivum. Naštvanej su, když zjistím, že od 90 km jsem nebyl schopen si nikoho docvaknout v kopci. Jenže..... Hvězda. Kapitola sama o sobě. Doma jsem čuměl stokrát na videa sjíždění bájného kopečku. Realita je jiná. V Suchým Dole dám na bufetu vývar, s úsměvem se ženu do kopce za Pavlou Novákovou, ale uprostřed stoupání zase ta slabost (jako na Malevilu,Drásalovi,Horalu), průser, zrovna před Hvězdou. Projedu vrchní část, potlesk, hrana, ruce se třepou, není mě dobře, lidi fandí, bikeři přede mnou nesou kola...... Možná příště. O pár metrů níž zjišťuju, že jsem udělal dobře. Vysílením hážu tlamu na bezvýznamným kořenu. V Dědově dávám tři meruňkový šátečky, dva malý Birelli, hodím řeč s příjemnou obsluhou a v pohodě, řekl bych, přeletím poslední kopec. V cíli překvapuju umístěním nejen sebe, ale i Káťu (Davčovi je to buřt, hopsá po stupních vítězů a je vděčným objektem fotografů). Mám toho dost, ale není to tak hrozný. Marťas dojíždí 45 min. po mě, umývám si zrovna kolo, takže jeho utrpení nevydím s přímýho přenosu. Zase ty jeho záda........A to ještě bude řídit zpět........

     Závěrem jen jedno: „Drásal je silniční závod.“

                                                                                                   Bříza