Švih Bílý potok, 7.9.2008
Snad sedmej rok jezdím pravidelně ke konci léta údolím Bílého potoka. Začali to kluci s Bluebiku kolem Pavla Blahoudka. Asi pátej rok svolávám svoje známý bikery já osobně. Loni jsem obeslal 25 a letos 30 lidí. Účast je vždycky poměrně malá, ale pohodová. Loni jelo zatím nejvíc bikerů - deset.
Letos se nás v 9:00 U vesla sešlo šest: Martin Stejskal (teda toho jsme nabrali po cestě na Nových Dvorech) a já za Acer, Radek Duchoň, Michal Prokeš, Michal Krystek, Pavel Svatoň. Opět účast neodpovídající počtu obeslaných, a to jsem dával vědět s dvouměsíčním předstihem a pak týden před švihem. Už teď ale vím, že příští rok rozešlu hlášku o tomto švihu určitě minimálně 50 dalším.
Od vesla jsme vyrazili do sluncem a vodou zalitého bikového ráje. Teda do toho ráje, vedl ještě kus cesty. Po asfaltu na Rýšovu studánku, sešup k ranči v Novém dvoře, Hvozdec, po zelené TZ přes krátký vyšťavňovák do Javůrku, přes další vyšťavňovák zalitý kameny do Lesní Hluboké, po asfaltu na Devět křížů a strašnýma prdama do cukrárny na velkobítešském náměstí. Rychlý doplnění traťovek a ionťáků, a šup do terénu směr Křoví. Tady nás čekal, nechcu se opakovat, další vycucávač (to jsem asi teď vymyslel) na polňačku, potom konečně les a rychlej sjezd do vytouženého ráje. A následovalo tisíce brodů a desítky různojmenných mlýnů. Do toho sluníčko, chladnější voda, trošičku víc hluboká než loni a veselé halekání naší bandy. Za posledním brodem jsme se vyhoupli na lesní asfaltku, načež se poklidný (vyjma silnice před Bíteší) švih změnil ve spurtérský jatka. Veverská Bítýška nás přivítala „nečekaně“ plnou zahrádkou restaurace na náměstí. Tak jsme zkusili Kocourkovi a udělali jsme móóóc dobře. Pěkně naládovaní a naladění jsme vletěli na další pokračování romantického bikingu levou stranou přehrady, tzn. červená TZ (vyjma Michala Prokešovýho, kterej dal silnic směr Prýgl a veslařský trénink). Bohužel nám z romantické cesty udělali dálnicu, takže jsme kdysi těžké, až nebezpečné úseky proletěli bez pořádnýho adrenalínu. Cíl, stejně jako start, byl U vesla. Někteří u žejdlíku, jiní u kofči, rozebírali zážitky z tohoto, snad můžu říct, tradičního švihu. Určitě nejvíc potěšen byl Radys Duchoň, kterej se zbytkem držel parádně krok (teda na kole). Což loni a už vůbec ne předloni, nehrozilo.
Do budoucna (pro nevěřící a váhavé) upozorňuji, že se snažím při svolávání lidí na Bílý potok, aby jeli všichni co milují kola a nezáleží mi na výkonnosti. Jde o pohodovou, jasný? Tak příští rok!