Pátek
Po roční pauze jsem se těšil na společně strávený (závodní) víkend s rodinkou v dolině mezi Nízkými a Vysokými Tatrami. Leč naše zaváhání, všemocná evropská unie a údajné zabránění obchodu s bílým masem, naši rodinu okleštili na polovic. Káťa s Davčem, který nemá pas, byli nuceni zůstat doma. Druhým zádrhelem byl malý počet mnou objetých závodů, což se může při etapácích negativně projevit. Na Slovensko jsme tedy jeli já, můj starší syn Roman a druhý závoďák Pája Horák (ten zase sváděl boj s přetrénováním). V 6:30 jsme vyrazili směr stredné Slovensko, a to v týmovém vozidle firmy Acer Interiér, za což předem vďaka. Na místo první etapy a současně registrace, Pustá Pole, obec Telgárt, jsme po poměrně klidné jízdě (vyjma několika tiráků a „hafo“ slovenských policajtou) dorazili něco kolem 11:30. Dost času na administrativu a rozjetí se. Startovní pole čítalo některá zajímavá jména, jedno však převyšovalo - Ondřej Fojtík, letošní vítěz nedávno skončeného Iron biku. Počasí na bikové, příjemný vzduch, slunce, mraky, na Kralovej holy údajně 5 st. Ve 12 hod. vyrazilo vstříc 42 km (převýšení 1900 m) 80 bikerů a bikerek. Trasa vesměs stejná jako předloni, včetně brodu, průjezdu cigánskou osadou (fandilo se tady jako na Tour), splaškami za cigánským „skanzenem“, 13 km výjezdu na Kralovu Holu, parádních prudkých sjezdů. Závěr byl trošku víc do kopečka a poté dlouho z kopečka. Etapu jsem zajel poměrně slušně, i s mojí chronickou slabinou ve výjezdech. Romča fotil u cíle a dle jeho reakcí to vypadalo na slušné umístění. Nakonec jsem dojel o 15 min. rychleji než v r.2010 a o pár míst víše. Pája jel dle svých možností. Trasa se mu líbila, dlouhý kopec si vytrpěl.
Pořadí 1.etapa:
- 1.Fojtík Ondřej (Toyota Dolák MTB) CZE 1:56:27
- 2. Blazsó Martón (Szegedi KSC) HUN 1:58:17
- 3. Pilčík Adam (Bikestyle.cz) CZE 1:58:45
- 26. Březina Jiří 2:26:13
- 69. Horák Pavel 3:10:35
Sobota
Včera jsme se ještě přesunuli do Svitu k plaveckému bazénu, kde jsme postavili stan (Pája, Romča) a připravili ležení v autě (Bříza). Následovala etapáková klasika: jídlo, čištění kola, protažení, návštěva pivnice (v hospodě vařili ječmenná a pšeničná piva; nijak mě neoslovili, ale kluci mlaskali), před spánkem četba a žvanění (ze stanu).
Ráno vstávám jako vždy brzo, což mě umožňuje vyfotit probouzející se Vysoké Tatry. Na tento pohled jsem se těšil dva roky. Úchvatné! Před startem nám lehký deštík naznačil, vo co jako pude. Dlouhá trať druhé etapy, tzv. Krejzi, potažmo 13. ročníku Horal maratóna, na nás čeká se svými 106 km a 3300 metrovým převýšením. Na startu 74 lidí, z etapáku jen ti tvrdší. Na výběr byly ještě dvě kratší trasy. Kdo zvolil jednu z nich byl, ochuzen o zisk většího počtu bodů za etapu, včetně zážitků na dlouhé trati. Do etapy se vyrazilo poměrně zostra, tak jsem se snažil v nastoleném tempu pokračovat. Před třetí občerstvovačkou jsem si docvaknul Vénu Hornycha a dali jsme řeč. Potkáváme Milana Fajta u krajnice opravovat kolo, křiknu na něj, nic nepotřebuje, ale balí to. K tomuto špatnému znamění se přidává ocelově šedá obloha. Jedeme někde kolem 20 místa, takže slušný. Jenže asi 100m před bufetem se ozve podezřelé cvakání zadního kola. Prohlídkou jsem nic nezjistil, nasednu a znovu ten zvuk. Objevuji hřebík v průměru cca 4 mm, který jde skrze vrchní běhoun až do ráfku. Pomalu ho vytáhnu a dokodrcám se na bufet. Kolo mi nahustili dílenskou pumpou (děkuji) natvrdo, párkrát zatočím a o zbytek se postará tmel od Joes (taky děkuji). Následuje asi nejodpornější stoupání na trati, které má jen 6 km, ale nepěkný sklon asfaltu a k závěru ještě prudší lesní cestu. Snažím se dojet Vénu, ale bez nároku. Propadám se na 26. místo, ale pořád dobrý. Při sjezdu zpět k třetímu bufetu, kde se trať částečně střetává, doufám v setkání s Pájou. Nepotkávám. Zhruba na 60 km, kdy se opět dostávám do rytmu (i díky směsi guarány a zeleného čaje), začne pršet. A prší až do konce. Na kopcích 5 stupňů, potoky, bláto, mlha, sračky, zmrzlé prsty a tělo (záchrana v podobě vesty od Craftu!). Na 78 km se setkává naše trasa s kratší. Předjíždím její závodníky a při sjezdu po luční cestě padám dost nepříjemně na obličej. Kolo v pohodě, rukavice na vyhození, nějaký oděrky, bolavá čelist a hlava se točí. Dva bikeři (rádoby) z kratší tratě, které jsem před tím předjel, neprojeví sebemenší zájem o můj stav. Zřejmě je navrhnu na cenu fair play. Raději jedu z kopců opatrněji, abych vůbec dojel. Do kopců tomu zase dávám víc, abych nezmrzl. Po sedmi hodinách projíždím cílem za soustavného deště. Nemám náladu na nic, jen na sprchu. Ta následuje ihned, třesavky mě ale nezbavila. Romča z toho má strašnou prču. Nejsem schopen normálně ukusovat z Kátinýho výborného makového štrůdlu. Po zastavení svého těla, jdeme na brindzové halušky s taštičkami plněnými sýrem. Výborné, jen v propozicích stálo bezmasé jídlo. Tak proč mi na to kydli slaninu (vím, že je to součástí halušek, ale….)? Proběhne očista kola, vlezu za Romčem do auta, odpočívám a čekáme na Páju. Soustavně lije. Pája to chtěl dát za osm hodin, já za šest…… Bylo 16 hod a Pavel nikde, ještě chvíli čekáme a potom jdeme čekat do bufetu v krytém bazénu. Začínám být dost nervózni. V 18:30, to už je Pája 9,5 hodiny na trati, dávám jako hranici 19 hodinu a potom zajdu za pořadateli. Padne sedmá večerní. Romča dostává spásný nápad, mrknout na Pájův mobil. Vždy po etapě nám chodí sms s výsledkem. Synátor se vrací s mobilem a už ve dveřích vidím úsměv. Parťák z týmu se evidentně láduje v cíli jídlem. Takže dojel! Sázím, že jeho první slova budou: „zítra nejedu“. U dveří stadiónu se objeví hrouda třepajícího se bláta:“….ty vole, zítra nejedu….“ Je to Pája! Opět se mu prý ozval jeho úpon na noze, jehož léčbu evidentně zase podcenil (hlavně v zimě). Taky mu to u piva dávám pěkně sežrat. Důležité ovšem je, že dojel. Fakt jsem měl dost nahnáno. Před spaním ještě jednou protažení, knížečka, poslech bubnujícího deště o kapotu a chrupec.
Pořadí 2. etapa (Krejzi trať):
1. Fojtí Ondřej (Toyota Dolák MTB) CZE 5:02:40
2. Lami Michal (Jump Sport Klub Košice) SVK 5:06:10
3. Blazsó Martón (Szegedi KSC) HUN 5:27:12
31. Březina Jiří 7:01:12
64. Horák Pavel 10:02:26
Neděle
Ráno se probouzím kolem šesté, start posledního dějství je v 10 hod. Času dost na dočištění a promazání kola. Zjišťuji nutnost výměny zadních destiček. Tělo měnit nemusím. Za to Pája by potřeboval vyměnit nohy. Hlásí, že nedává ani čestné kolečko. Úpon mu prý nedovolí ani pořádně chodit. Doporučuji nastříkat chladivkou, potřít hřejivkou, zatejpovat. Prý nemá cenu. Hřejivkou si namažu nohy alespoň já. Je docela zima a návleky jsou po včerejšku komplet mokrý. Na místě je i dlouhý dres. Pálí mě žáha. Jednoznačně špatně strávená strava, hlavně po těch slovenských „pivech“. Poslední etapou je XC 5 km okruh. Naše kategorie má naplánovaných 8 kol, ženy a veteráni 6 kol. Vyrážíme a přichází druhé překvapení (vedle žáhy). Po startu nám to pěkně natáhli, asi na rozjetí. Taky vynechali nejparádnější sjezd po kořenech a mezi stromy. Po vydatném dešti by tam stejně šlo o zdraví. Moc mi to nejede, nemá to grády, a taky pořád brkám. Trať je pěkná, jezdivá, technická, i stoupavá. Na vloženém sjezdu letím přes šedesát, poměrně slušná rychlost na mokré trávě. Výsledek už moc slušný nebyl. Vypadl jsem i z první dvacítky. Trošku škoda, ale v podstatě jsem dopadl jako prvně. Na závěr sprcha, očista všeho, sbalení, fazolový guláš, jedno nealko, ohřátí se na sluníčku (jako naschvál vyšlo až bylo po všem) a šup za volant vstříc maratonským 400 km k domovu.
Pořadí 3. etapa:
1. Fojtík Ondřej (Toyota Dolák MTB) CZE 1:49:30
2. Fajt Milan (Eurofoam Team) CZE 1:52:07
3. Blazsó Martón (Szegedi KSC) HUN 1:52:49
26. Březina Jiří 2:04:33 - 1.kolo
Celkové umístění Horal Tour:
1. Fojtík Ondřej CZE
2. Blazsó Martón HUN
3. Pilčík Adam CZE
22. Březina Jiří
72. Horák Pavel
Umístění ženy:
1. Macíková Lucie CZE
2. Trnovcová Daniela SVK
3. Jenčeková Veronika CZE
Bříza