..........očima Břízy a Jurise..........
Web závodu: https://www.jihlavska24mtb.cz/vysledky.htm
Fota: https://brizajura.rajce.idnes.cz/Jihlavska_24_mtb%2C19.-20.5.2012/
1. část – Bříza
Na tuto akcičku mě zlákal Juris, že bych byl doprovod a současně dal 12-ku. Oba závody se jeli jako Mistrovství České republiky, tak to bude zajímavý (navíc 6 hodinový jako MČR středních škol). Letošní druhej závod a opět 12 hodinovka. Příprava byla jasná. Využít zimy, Lanžhota, roků a mrknout párkrát na video Jihlavské 24 (jedno starý okruh, jedno nový). Jako doprovod se nabídl velezkušený ultra harcovník Lukáš Mráz (X-Sports). Veškerou bagáž s třema 29“ kolama (Juris Norco, já GT a Lukáš zbrusu novýho Cannona jen tak na projetí) jsme naložili do „náklaďáku“ a po sedmé ranní vyjeli směr Jihlava. Evča Syslová, která jela 24hod. 2-mix tým s Robertem Čížkem, už nám držela strategický místo v depu, blízko potoka a sprch. Zaparkovat, vyházet bágle, přístřešek, stolky, židle, kolečka a na registračku. Všechno probíhalo jako po másle. Nebylo znát, že se jedná teprve o druhý ročník závodu. Bylo cítit a vidět, že akcí žije skoro celá Jihlava (v předstihu - historicky moc krásný město, byl jsem tady prvně). Zázemí v areálu letního kina, fotbalovýho stadiónu, zoologické zahrady, městkýho parku a řeky Jihlavy nemělo chybu. Určitě by se Káťa a Davča nenudili (určitě litovala změny rozhodnutí nejet, že?). Nafásli jsem čísla, čipy, nějaký serepetičky a šli projet trať. Po projetí čistokrevnýho dlouhýho XC okruhu, Juris prohlašuje, že to s přihláškou na 24 posral. Já zase, že mě celotýdenní ranní solení čaje a magnesko večer před závodem, bylo k hovnu. Ale zoncna rumplovala a ze Zoo to řvalo exotama a děckama. Takže idyla.
Slavnostní start proběhl na jihlavském náměstí. Lidí, muzika, slunečno, pohoda a hurá vstříc kómatu. Dál asi takto: podrobnější popis okruhu a v rychlosti průběh mýho mače.
Trať, jak už jsem nadhodil, dlouhý XC. Po letmým startu u letního kina, projíždíme depem (stany, karavany, prostě zázemí), kde se neměří čas (to jsem si neuvědomil až.....po závodě), následuje přejezd mostu přes řeku Jihlavu, nepříjemná vracečka z asfaltu na sypký povrch, nejhorší stojka na trati, asi 300 m dlouhá, šutry, příčné vystouplé odtokové klády, prostě hnus v křeči. Průjezd lesem (parkem) po singlech, sjezd, jedna vracečka, druhá, hodně o technice, mírnej pozvolnej výjezd, rychlej sjezd, vracečka kolem velkýho stromu (druh nevím, ale v noci bolel) a táhlej výjezd kolem sídliště. Následují lesní (parkové) cesty, sjezd do vracečky na cyklostezku, po asfaltu 100 m (dobrý na traťovku), nepříjemná vracečka z asfaltu na šotol, singl, rychlej nájezd do krátkýho zalamováku, nájezd na ulici s kostkama, prudkej sjezd (dobrý na svěšení nohou, ale bacha, lítá se přes pade v provozu), z toho nepříjemný nájezd na chodník (divím se, že jsem netrefil zábradlí u řeky), podjezd po silničním mostem, stoupání po kostkách, menší hup na silnici, sjezd a točka za barák, kde není vidět strom na kraji cesty. Krátkej prudkej výjezd přecházející na pozvolný stoupání, který se mění na parádní singl nad Plovárnou. Serpentiny z kopce, kořeny, mostek, klopenky a sjezd ke splavu, přejezd po úzkým železným mostku, šotol kolem garáží a opět jihlavské ulice. Po asi kilásku opět v městkým parku u Zoo, prudká vracečka do prudkýho kopce, s prudce zesekanýma šutrama, končí prudkou zatáčkou na kostky. Přejezd pod hradby, výjezd ke schodům, kde na prvních třech je deska na vyjetí ve sklonu 45 st. Další dva schody opět deska a posledních cca 10 schodů pěkně cyklokrosově seskočit a „běžet“. Jízda po hradbách, sjezd po prudkých dřevěných schodech kolem hospodské zahrádky plné fandících lidí. Průjezd po úzkém chodníku, nájezd do historických ulic s kamennou dlažbou kolem kostela, na náměstí, kde kolemjdoucí fandí (v noci i návštěvníci barů). Úzkou uličkou kolem staveniště se dostáváme k dalším schodům. Mají široké nášlapy, takže je potřeba zvolit větší rychlost a pokud možno přeletět co nejvíc schodů. Dlouhý sjezd po cestě v parku, ještě jeden prudší sjezd a rovinka kolem řeky do cílového prostoru. Opravdu těžký, ale nádherný okruh. A máme ho jezdit 12, resp. 24 hodin!
Teď co se dělo u mě:
Po startu se necpu dopředu, najíždím ideál stopu, což se daři držet celej závod. V posledním sjezdu 1. kola defekt zadku (bezdušák ale drží), do 5 kola vybíhám schody a taky skáču prudkej výjezd na mez u Plovárny; od 7 křeče ve výjezdu za startem; od 16 běhám ten zkur... výjezd od ¾; zázemí Lukáš Mráz funguje precizně, zastavím jen 2x za celej závod; všechny schody sjíždím pro pobavení diváku (doping jak sviňa); držím neskutečně frekvenční šlapání; nikde nevidím průběžný výsledky, jen počet kol a čas na kolo; po polovině zjišťuju, že místo stanovených 18 – 20 kol to vypadá na 22 – 24; občas potkám Evču a Roberta, Jurise na trati vůbec (jen v depu); taky potkávám lidi co jezdí do Podlesí na dvanáctku; po 20 hod. zastavuju na montáž světla a dofouknutí zadního kola (ale nebylo to nutný, tmel od Joes je v poho). Tma. Jen na tři hoďky. Jezdí se mě líp než ve dne. Asi ve 20 kole Lukáš řve, že vedu. Co? V čem? Kategorie, nebo celkově? Myšlenky mě zaměstnávají tak, že se dopouštím hrubé chyby a řidítkem, vč. ramene trefuju při vracečce na sídliště výše uvedený strom. Nadávám si, ale nestačí to. Na singlu u Plovárny najíždím do úzké točky moc brzo a musím šlápnout na zem v hluboké tmě. Naštěstí správně. Na pořadí už nemyslím. Po 22 kole doprovod šťastně zvěstuje, že už je konec. Mrknu na budík a divím se. Vždyť ještě 30min! Dávám 23 kolo. V cíli Lukáš kroutí hlavou a já si uvědomuju pravidla závodu. 23. kolo beru jako rozloučení se s nečekaně úspěšným závodem (1. místo v kategorii, celkově v MČR 2. /vyhlašoval se jen vítěz/, najeto 23 kol, 218 km, do pořadí 22 kol).
Po dojetí, kdy si vůbec neuvědomuju, že jsem poprvé v životě vyhrál cyklistický závod, dávám teplou sprchu, 10 kg jídla, 100 litrů pití a du fotit a pomáhat Pavlovi, případně mixu, kterej jede průběžně na druhým fleku. Lukáš si šel zdřímnout, má na to plný právo. Rozednívá se. Je nádherně. Vykřečovaný nohy, rozedřenej zadek a naražený rameno bolí, ale je nádherně. Juris dává polívečky, colu, žraso, můj Gutar, probírá se z deathu a znova za to bere. Pomale stahuje lidi před sebou a po neskutečné jízdě končí na šestým fleku mezi svýma, s 36 koly a 342 km! Je hodně šťastnej, já taky a Lukáš prohlašuje, že příští rok nebude doprovodem ...... Eva s Robertem udrželi parádní druhý místo v kategorii, takže naše skupina byla nakonec nečekaně hodně úspěšná. Hlavně ale všichni dali, to co chtěli.
Celá akce na mě zapůsobila. Bylo to tady jako jedna velká rodina. Atmosféra mě dostala. Opět se utvrzuju v tom, že vícedenní závody (24, 12, etapáky, adventure atd.) jsou to, co chcu.
P.S: Ale upřímně – na 24 nemám morál.
2. část – Juris
24 h na biku v Jihlavě
12-13:00 start, rychlá jízda, vítr ve vlasech a úsměv na rtu..
13-14:00 tradičně a brzy dostávám hlada a po čtvrtém okruhu stavím -
polívka, amoleta, bramborák, red bull, snickers, pomeranč, sojovej suk a cokoliv co se nám válí po stole ve stanu...
14-15:00 páté kolo stavím pro hajzl papír kdybych se po tom protrhl
na trati, ale pečlivě sestavený předchozí obídek zabírá a probírám
se z krize, která mě po dvou hodinách závodu dost vyděsila
15-16:00 nepohodl jsem se střevy, bouří se a nějak bublají..,v depu supr toj tojka -
již tak brzy odpoledne slušně zaplněná..., vrací se mi úsměv na
tvář, Bříza jezdí jak hovado - já tak jenom vypadám
16-17:00 kouč Lukáš hecuje, krmí, opaluje se, trestá škopky a začíná
litovat, že nezávodí, už jsem se vyrovnal s o hodně rychleji
jezdícími závodníky na 6-ti hodinovce
17-18:00 dává o sobě vědět únava a nevyspání posledního týdne - zívání a usínání za bílého dne mě před noci silně povzbuzuje..okruh je už pěkně zajetej a začínám tam mít "oblíbený" místa
18-19:00 dávám asi desátej výklad o
rohloffu a řemenu spoluzávodícím zájemcům, kolo šlape na jedničku, hlava krotí nohy s obavami před "posledními" 18-i hodinami
19-20:00 přichází fyzický kóma, nedaří se překonat, ale snažím se nezastavovat
20-21:00 stavím, jím co vidím, hecuju se, Lukáš nosí pokrmy z bufetu a montuje mě lampu na noční romantiku, nechám se vyhnat na trať po delším posezení, ve stanu je sranda jen Bříza se tam moc nezastavuje, pořád jezdí jako hovado a je strašně vážnej..
21-22:00 přioblíkání, stmívání, fakt paráda
22-23:00 pořád paráda, prach se tetelí v kuželu světla, ve městě jsou všichni ožralí a slováci po hokeji navíc smutní
23-24:00 bude půlka za námi, Bříza se stává vicemistrem, jezdil jako hovado
00-01:00 tra´t se vylidnila, děcka z krátké skončili, někdo šel chrnět, kroužím dál a nepřipadá mi to divný, schody u hospody se plní fandícím davem, průměr jim tipuju na 3 promile v krvi..
01-02:00 snažím se na něco myslet, ale mám v bedně úplně prázdno, v nohách taky - dutina, stavím na několik polívek a pokec s kolektivem
02-03:00 stavím si poladit drhnoucí podvozek ondřejovou mastí, blahodar...
03-04:00 nejočekávanější moment závodu je tu - začínají řvát ptáci a svítá! doprovod Lukáš a Bříza střídavě pospávají a hecují
04-05:00 ranní setkání s toitoikou, začínám ožívat
05-06:00 posledních 6 hodin ..vždycky mě bavili závěry závodu
06-07:00 pokus o absolvování závodu bez chemie naboural Břízův gutar, ale díky, svítá podruhé...
07-08:00 zjišťuju, že jsem jezdil s respektem a moc se těch 20h šetřil, zatápím si pod kotlem, aby to konečně zabolelo
08-09:00 doprovod na mě slušně huláká, na trati je veselo, město ožívá - jako většina spolupsychopatů na trati...
09-10:00 počítám kolik kol mě ještě čeká, mozek nereaguje, tupě se usmívám, tupě šlapu, ale dobrý...
10-11:00 ty volé, už to bude, chlapci mě hecují k dojetí někoho na červeným kole - super zadání... ale zabírám
11-12:00 euforie při vjezdu do posledního kola, mocná radost v cíli, bylo sucho, přes den jasno, v noci tma, kratší závody jezdit nebudu !
Díky za doprovod Lukášovi a vicemistru Břízovi, bez nich bych se popravil a akci si neužil.